První na co bychom se měli podívat je samo tajemné slovo demokracie. Demokracie vychází ze spojení dvou řeckých slov (demos), lid a (kratein), vládnout. V našem mateřském jazyce vláda lidu. Tento pojem vznikl ve starověkém Řecku, kde „vyvolení“ mající občanská práva volí své zástupce. Občanská práva se však nevztahovala na část svobodných mužů, na ženy, přistěhovalce, cizince a na otroky. Nebyla to tedy demokracie v pojetí jak ho známe dnes. Moderní demokracie vznikla poměrně nedávno. Politický systém je to tedy v celku nový.

[ad#V článku]
Setkávám se z názory Čechů, kteří považují demokracii v České republice za nepřirozenou, Český národ je zvyklý být pod nadvládou říkají. S tímto tvrzením nesouhlasím, ale rozšiřuje to povědomí o smýšlení lidí. Uvádí to na světlo světa i pohled, který se zdá absurdní, odmítat demokracii a toužit abychom byli pod nadvládou.

Tím se dostáváme k samotné otázce zda se dají hodnoty demokracie šířit, nebo se musí dát na způsob dá se říct „evoluční“. Musíme si uvědomit zásadní věc. Naše Evropské smýšlení o světě je diametrálně odlišné od smýšlení jiných kultur od etiky, náboženství až po životní styl. Mají, řečeno nadneseně v duši vepsány dějiny svých předků, které se s dějinami našich neslučují. Z hlediska tohoto faktu není možné vyvážet do takových zemí jakékoliv naše myšlenky, jelikož budou nepochopeny a není možné ani vyvážet demokracii tam kde doposud byla diktatura. Tamní lidé na takový režim nejsou zvyklí a ač se to zdá pro nás nepochopitelné, mnozí si budou přát starý řád. Nemůžeme zatracovat jiné národy jen protože mají pro nás nepochopitelnou kulturu. Neměli bychom zatracovat ani domorodé kmeny kanibalů, neboť je to jejich kultura, kterou přijali a souhlasí s ní.
Zasahovat do světa jiných a snažit se ho měnit k obrazu svému je arogantní přístup, ač se to zdá jako ušlechtilý čin vyvážet hodnoty takzvané moderní civilizace je stejně nekorektní jako vpád rudé armády do našich ulic. Každá myšlenka má svou dobu, a u některých národů ta doba ještě nenastala a je možné že také nikdy nenastane. Netvrdím, že nemáme pomáhat lidem v tísni, naopak, ale musíme to dělat méně násilným způsobem než se děje teď. Nynější situace v Iráku je toho zdárným příkladem.